NIC NOVÉHO

Víte, co je nového? Nic. Jako vždy je vše na nás! A proč? Žijeme v této realitě (v současnosti), abychom se učili. Již jsme dostali mnoho indícií, návodů a informací. A to jak historicky (v lidském vývoji), tak za posledních pár let (ke zhodnocení aktuální situace). Lehce to shrnu.

Celé je to o tom, poznat sám sebe, být si jistý, co chci. Poskládat si svůj žebříček hodnot, zjistit, co je povrchní (a že je toho v dnešní době hodně) a co ne. Uvědomit si, které společenské hodnoty jsou nám vnucovány médii, a které jsou skutečné.

Krásný návod je v našich pocitech. Je třeba jim naslouchat, tedy vrátit se k sobě a začít používat své tělo - myšleno od krku dolů, protože jen hlava nestačí. Do určité míry je nám pomocníkem, pokud se však na ní staneme závislí, pak je nám omezením. Až teprve propojením pocitu (srdce) a hlavy (rozumu - analýzy svých stavů) můžeme jít ve svém vývoji dál a hlouběji. To však znamená být ve střehu (být bdělý), abychom své pocity (jako reakci na jakýkoliv podnět) dokázali zachytit.

A paradoxně to je pro nás nejtěžší, protože nás dnešní doba válcuje... Nutí nás být neustále pod tlakem, bez řádného odpočinku (na ten přece nemáme čas), večer odpadáváme k televizím, počítačům, tabletům a telefonům, přes které nás opět masírují média. A jakou s námi mají práci? Téměř nijakou, protože ve své únavě nejsme schopni zachytit ty pocity, které se nám v těle odehrávají, takže tupě přijímáme informace a nejsme schopni vyhodnotit, jestli jsou pravdivé či ne. Protože se necítíme.

Proč to všechno píšu? Důležité je zamyslet se nad tím a přiznat si, že do tohoto kolotoče prostě padáme všichni. Teprve potom to můžeme začít zkusit měnit tím, že řekneme, že takto tedy NE.

Když si dáme pozornost, pozornost svým pocitům, tak rychle naučíme rozeznávat falešné informace od těch pravých. Ta pravost se v nás začne projevovat, když to, co ucítíme uvnitř, vhodně projevíme i navenek (tady už je potřeba rozum, který vyhodnotí ten pocit samotný a na základě okolního dění zvolí nejlepší projev).

Jakmile toto zvládneme a aplikujeme na jakoukoliv činnost v našem životě, pak věřím, že se jako jedinci, tak i jako celá společnost posuneme dál a nebudeme dál bloudit v bludném kruhu (neustále se opakující situace v životě jednotlivce i společnosti).

Nazvala bych to konáním se srdce - přece pocity máme se srdcem spojené - tedy jít a dělat věci, které cítím a vyhodnotím, že je na to správný čas a okolnosti (možná to prostě ucítíme😊).

Já mám jedno velké přání, abychom toto konání - to ze srdce - všichni zkusili v těchto volbách. Udělejme si čas a sledujme v těchto posledních dnech své pocity. Jak se cítíme, když mluví ten či ten - je nám dobře po těle, jsme klidní? Nebo naopak cítíme slabost, stažení soláru, úzkost v břiše? Může být rozdíl, co cítí tělo a co říká hlava - někdy jsou to jen "naposlouchané" informace, přijaté v únavě. Ale když je skutečně procítíme? Co to s námi udělá?

Jít volit s tím, že si procítíme, proč volíme zrovna toho či toho, nám pak dá pevnost v názoru.

A jsme-li pevní, pak proto, že jsme opravdoví.

S láskou
Lenka Vágnerová